Zdravím tě u nového článku!
Většina lidí, co studuje střední školu,
má v rámci školy praxi. I na mé zdravotnické škole to je samozřejmé.
Praxe začíná ve třetím ročníku, kdy máme již teoretické zkušenosti, jak
se o lidi starat, umíme aplikovat injekce a ostatní věci, které k praxi
potřebujeme. Člověk na praxi zažije veselé i smutné chvíle. Ráda bych se
s vámi o pár zážitků z nemocnice podělila.
Hned ze začátku praxe to bylo zajímavé. Byli jsme na oddělení Garc (Geriatrické a rehabilitační centrum). Totálně jsme nevěděli, jak to na oddělení chodí. Všichni byli nervózní. Sestřičky nám vše ukázali a hurá, starejte se! Se spolužačkou jsme se skoro pohádali, kdo zaklepe na dveře a vejde, až to za nás vyřešila učitelka, která okolo nás šla. Zaklepala, otevřela dveře, nastrčila nás tam a zavřela za námi dveře. My totálně vyděšené ze všeho jsme tam uprostřed pokoje vyprskli smíchy a probudili tak celý pokoj. Sledovat nás, jak poprvé myjeme lidi, bylo tedy pokoukání. Házeli jsme po sobě žinky. Žádná z nás nechtěla mýt. Nakonec jsme se střídali.
Další
zajímavé příhody se stali na interně. Řeknu vám, interna, to je moje.
Miluji ji! Lidi jsou tam tak suprový, jak pacienti, tak personál. Zde se
událo nejvíce veselých příhod. Jednou jsem šla na pokoj, otevřela dveře
a hezky pozdravila pacienty. Zrovna jsem měla pokoj s chlapama. Sotva jsem
dořekla pozdrav, vedle mě přiletěla plína. Nechápavě jsem se podívala po
pokoji. Pánové se smáli a jeden mi mezi záchvatu smíchu prozradil, že
pán u okna po všech hází plíny. Zasmála jsem se tedy taky. Když jsem se o
daného " házeče plín " starala, neustále mi zpíval. Naučila jsem se
písničky, které jsem ani nechtěla. Nejvíc mi v hlavně utkvěla písnička "
Náš Matěj " (nechtějte jí slyšet, je to celkem sprosté a návykové,
uslyšíte ji pořád!) a Rolničky. Tyhle dvě písničky tam zpíval nejmíň
třikrát. V ten samý den jsme taky se spolužákem myli pána na lůžku. Když
se spolužák dostal ke genitálu, znejistěl a podal mi žínku. Podívala
jsem se na něj nechápavým výrazem a on na mě " Neumím to umýt ". Kluk a
neumí umýt genitál? Copak si vlastní snad nemeje? Raději jsem to tedy neřešila, udělala jsem to za něj
a snažila se nesmát.
Nesnáším
koupelny v nemocnicích! Na interně měli jen jednu koupelnu se třemi
místy pro celé oddělení. Nevím, zda je to tím, že občas jsem naprosté
střevo, či mám prostě neskutečnou smůlu. Když jsem myla a dezinfikovala
lavory, položila jsem si sprchu na zem. Myslela jsem si, že poteče po
zemi do kanálu. Ale ne. Ona se vzpříčila a celou silou na mě cákala
voda. Měla jsem to totiž na ten nejsilnější proud. V tu ráno jsem byla
celá mokrá a jak jsem se lekla, zaječela jsem na celé oddělení. Přiběhnul
spolužák a když byl dostatečně vysmátý, natáhnul se pro sprchu a vypnul
ji. Nemusela jsem se ten den alespoň koupat a mýt si vlasy. Aspoň jedna výhoda.
Poslední
příhoda, která by stála za zmínku, je opět interna, akorát na jiném
patře. Měla jsem opět na pokoji pány (v nemocnici si vždy beru pokoj s
pány, je s nima většinou velká zábava a více ocení práci než ženský,
často vám i pomohou). Měla jsem tam naprosto soběstačnýho pána. To vám
byl komunikativní člověk! Neustále mluvit. Pořád. Pořád a pořád. Bylo mi blbé mu říct,
že mám práci a jen tak odejít. Najednou se v jednu chvíli zvednul, došel
ke skříňi a vytáhnul peněženku. Říkala jsem si, co asi chce. Vytáhnul z
ní papír. A na ní postup porodu. Zajímavé bylo, jak mi to tam začal
vysvětlovat. Měl papír u sebe pro případ, že by se naskytl u porodu.
Snažila jsem se držet smích v sobě, ale na chodbě to už prostě nešlo!
Takhle originálního člověka jsem snad ještě nepotkala.
Jedno z mých nejoblibenějších oddělení je také dětské. Děti mám moc ráda (i když to tak nevypadá) a v nemocnici by sice většina asi nezvládla vidět děti jako nemocné, ale mě bavilo jednoduše s nimi trávit čas. Dokonce jsem i jednoho kluka potkala v obchodním centru, kde ke mě přišel a zeptal se, zda nepracuji v nemocnici. Byla jsem ráda, že už byl v pořádku, s tou nohou si chudák vytrpěl.
Samozřejmě,
praxe obsahuje i neveselé stránky, když vám umře oblíbený pacient. I to
se stává, ale můžu vám říct, že ty veselé u mě zatím převládají nad těmi
neveselými. Ale to je život a musíme to tak brát ... jinak bych se z toho zanedlouho složila.
A jaké máte vy zážitky z praxe? Podělte se, zajímá mě, na jakou střední chodíte nebo jste chodili a jaké byly vaše zážitky! :)
naozaj super zazitky kludne takychto clankov viac!
OdpovědětVymazatDěkuji! Plánuji psát více o studiu na zdravotní škole. :)
Vymazat:) Páni! Skvělý článek. Moc mě zaujal :) snad jich bude víc:))
OdpovědětVymazatMy ideal life
Děkuji, určitě plánuji z tohoto oboru napsat více článků. Jsem ráda, že se vám líbí! :)
VymazatJá praxi nemám a na sš ani mít nebudu. :D Ale když si to tak čtu, být sestřičkou musí být makačka, já bych někoho mýt asi nezvládla. To klobouk dolů. Aspoň, že těch veselých zážitků je více. ;) Těším se na další historky. :D
OdpovědětVymazatMakačka to určitě je, bohužel se to neobejde bez bolesti zad. :/
VymazatAhoj! Ráda bych se zeptala v jakém městě jsi byla na praxi?
OdpovědětVymazatTaky mám úsměvnou zkušenost, nejsem ovšem na praxi, ale já v nemocnici ležela :) Můj kamarád šel na "lumbálku" no a když ho vezli z pokoje, kde se lumbálka dělá, křiče na sestřičku, že ji vezme na Havaj, jen co se vyspí :D celé dětské oddělení v HK se mohlo pobavit!
Byla jsem na Kladně na praxi. Tak ten je dobrej :D
VymazatJsem na stavebce, obor Architekt a praxi máme už teď v prváku, spíše tam zatím jenom sedíme a klábosíme s učitelem, ale po novém roce nás čeká osívání písku a stavění komínu xD někdy kolem května jsou maturity a tak si prý máme na dva týdny najít nějakou firmu na praxi místo školy, takže to bude oříšek, když teď v praxi nic moc neděláme :D
OdpovědětVymazatTyjo, architekt ... zajímavé :)
VymazatPáni, to je super! Já takhle rozmanitou praxi asi nenasbírám, se svojí kancelářskou školou:( :D ale asi bych to nedala. Hlavně teda děti, i když je mi líto všech nemocných, děti FAKT nemam ráda :D. Zážitky jsou super, ten pán s porodem na papíru je fakt original. :D
OdpovědětVymazatA to je jen zlomek zážitků, je jich mnoho víc a skoro každý den na praxi se stane něco záživného. :D
VymazatJá tě obdivuju, a vlastně všechny, kteří se rozhodnou pracovat ve zdravotnictví. Ze svých častých nemocničních pobytů si matně vybavuji, jak to někdy musí být nevděčná práce, takže přeju pevné nervy a převážně pozitivní zážitky!
OdpovědětVymazatJo, setkávám se s lidmi, co naši práci neocení a ještě se rozčilujou, když něco neuděláme rychle ... hold to je život. :)
VymazatJá momentálně studuji informační technologii - druhák. V prváku jsme měli také praxi. Sice jsme tam moc zábavy neměli, ale i tak se objevily okamžiky, které byly zábavné. Naše skupinka (bylo nás tam asi sedm z celé třídy) musela neustále formátovat pevné disky. Pán, který na nás dohlížel, nám přinesl asi 40 počítačů z toho jsme měli jen 3 monitory, klávesnice a myši a museli jsme je naformátovat během tří dnů. Teda! Takové počítače jsem ještě neviděl. Otevřeli jsme je a ony byly plné prachu. Všichni jsme se divili, že ještě mohou fungovat. Praxi jsme měli dva týdny. Během toho prvního jsme všechno stihli a ten druhý... to nám dali volno. Dívali jsme se tam na filmy a nebo jsme si dělali, co jsme chtěli. Našim správcům to bylo jedno. Těším se, až tam zase půjdu. Tentokrát však budeme mít praxi jen jeden týden a předpokládám, že práce bude mnohem více.
OdpovědětVymazatObdivuji tě, že tě zajímá takový obor. Každý je na něco jiného. Já obvykle při pohledu na nějaký větší otvor v těle a velké množství krve omdlívám. Jinak plně chápu tvého spolužáka, že nechtěl mýt dolejšek toho pána. :D Je super, že někteří lidé jsou plní elánu, i když jim pomalu odeznívá čas. Nechtěl bych se stát terčem pro plíny :D
Praxe je prostě super...
Tyjo a to jsem na tento obor chtěla jít. :D Počítače mě taky zajímají, ale bála bych se, že zrovna já se tím neuživím ... :/ Pán asi razil heslo: užívej si do poslední chvíle. :D
VymazatParádní článek :) Já bych se asi složila z toho dělat v nemocnici .. Nevím, prostě obdivuju lidi, co to zvládají s přehledem :D Klobouk dolů:) Já studuji cestovní ruch, praxe máme jako průvodcovství, jak po památkách, tak třeba i v ZOO, kde nás čeká i péče o zvířata, takže taky tak trochu nemocnice. :D Těším se na to, a určitě by (nejen) mě zajímalo i víc z nemocničního prostředí, víc takových článků :)
OdpovědětVymazatČlověk si zvykne, ale je pravda, že na tuhle práci musí mít člověk chuť a hlavně aby mu nevadilo vidět nějaké ty " nechutnosti ". :) Děkuji, takovéto články chystám. :3
Vymazat