Vítejte u nové rubriky!
Tímto článkem započne nová rubrika zde na blogu. Podle názvu jistě už tušíte, že se bude jednat o blogery. Touto rubrikou bych vám ráda představila zajímavé blogy a jejich majitele. Dnes jsem vybrala Lamiče. Znáte ho? Ne? Tak přejděte na rozhovor!
1. Ahoj a děkuji, že jsi souhlasil s rozhovorem! Představíš se nám na začátek?
Čauves. Co bych pro sympatickou blogerku
neudělal :-P
Moje jméno je Lamič a píši o vztazích, komunikaci a osobním
rozvoji. To vše v hodně hovorovém až vulgárním stylu, protože mě to baví
:) V souvislosti s tím sdílím i část svýho soukromí, o kterém se
s nikým jiným ve svém okolí nebavím.
Jinak jsem v současnosti pilnej student. S váhou
77 kilo a výškou 178
centimetrů jsem celkem zachovalej a tichej klučina,
kterej by vedle všeho dalšího i rád klofnul nějakou fešnou babu :))
2. Jak tě vůbec napadlo založit blog? Chtěl jsi, aby byl v takovém stavu, v jakým je teď nebo jsi si představoval něco úplně jiného?
Nějak na přelomu loňskýho léta a podzimu jsem
měl krapet osobní krizi. Cítil jsem, že můj život jde úplně do hajzlu. Nic se
mi nedařilo, nikam jsem nesměřoval. Po nocích jsem doma do polštáře brečel jak
malá děvka po prvním klientovi. Cítil jsem se hrozně prázdnej a měl jsem
potřebu to ze sebe nějak dostat ven. A protože nebylo do čeho a ani do koho
píchnout, vznikl blog.
3. Tvůj blog má netradiční a zajímavá témata, často se týkají psychologie dle mého. Jaký je tvůj vztah k psychologii?
Docela komplikovanej :-)) Víš, já jsem byl
od mala hroznej nerd. Žil jsem si tak nějak ve vlastním světě a absolutně jsem
nepobíral chování ostatních kolem sebe. To se ale odrazilo na tom, že mě ostatní
vnímali jako toho kluka, kterej je sice celkem chytrej a hodnej, ale úplně
divnej.
Když se mi to hodně začalo srát do života,
chtěl jsem s tím něco udělat. Začalo to knížkami o osobním rozvoji,
pokračovalo to okukováním mých sociálně vyspělejších spolužáků a skončilo to
opatrným testováním co funguje a co ne. Jakkoliv namyšleně to bude znít,
povedlo se mi postupně „klesnout“ na úroveň ostatních. Ačkoliv to dodnes není
úplně ideální.
Psychologie je pro mě ve výsledku nástroj,
jak si usnadnit život. Svět kolem nás není nic jinýho, než jedno obrovský
divadlo, kde každej z nás hraje dvojí roli. Tu veřejnou, která je svázána
různými společenskými zvyklostmi, kulturou, zákonem. A také tu soukromou,
kterou ovlivňují hlavně naše emoce a rozum.
Jakmile ty nitky vidíš, je na tobě, jestli
se za ně naučíš správně tahat. Mně to pomáhá v tom, že se snáze dovedu
vcítit do emocí a potřeb jiných lidí. Průser je, že jak vidíš za oponu, všimneš
si víc i negativních stránek osobnosti. A je na tobě, jestli to dovedeš u některých
lidí překousnout. Mně to moc nejde a ve finále mi to i komplikuje vztahy. Jen
jiným způsobem.
4. Co myslíš, jaký je nejúspěšnější článek na tvém blogu?
Záleží na tom, co bereš za úspěšnej článek.
Z hlediska návštěvnosti určitě druhej díl rozhovoru s návštěvníkyerotických privátů. Když někdo popisuje jak probíhá placenej mrd s prodejnou
ťapinou, tak na to lidi klikaj.
Osobně jsem ale nejvíc hrdej na sérii otypologii osobnosti. Ta sice nemá takovou návštěvnost, ale dá to čtenářům
v pochopitelný formě něco, co jim může v dobrý míře obrátit život
naruby.
5. Velice úspěšné články byli Rozhovory s norníky. Jak tě napadlo takové téma? Jak probíhal výběr kandidátů na odpovědi a jak tě celkově tyto články bavili a co ti dali?
Sakra, ženská, ty mě máš fakt nějak
načtenýho, koukám :-D
Když seš delší dobu singl a seš chlap, tak tě to táhne
k různejm možnostem, jak tu nadrženost ukojit. Anča Dlaňová taky všechno
nespasí. :) A já byl jistej čas tak zoufalej, že jsem fakt uvažoval o placeným
sexu. To mě přivedlo na online fóra norníků, kde se lidi podobnýho ražení
svěřovali se svými zkušenostmi s ťapinami.
Nakonec mi hrdost nedovolila, abych to uskutečnil. Přesto mě
tohle tabuizované téma přišlo hodně hustý. Proto jsem na fórech rozhodil sítě
s nabídkou anonymního rozhovoru po emailech. A ozvali se mi chlapi, kteří jsou zmíněni v rozhovoru.
Dalo mi to odlišnej pohled na lidskou nevěru a sexualitu, o
kterém se moc nemluví. Kupa lidí tohle odsuzuje, nicméně já se po přečtení těch
příběhů dovedu do těch chlapů vcítit. Když je ti okolo dvaceti a seš chlap bez
závazků, tvoje vztahový zájmy se většinou omezují na to sbalit pěknou kočku a
udržet si ji, když je fakt hodně prcatelná a je s ní příjemný soužití.
Okolo čtyřicítky a vejš už je to krapet jiný. Máš už
většinou rodinu s dětmi, nějaký zázemí a pokud není chlap úplně blbej,
nechce o tohle přijít. Jenže s manželkou to po těch x letech manželství
prostě nemusí být ono a libido dělá svý, když chlap ještě furt není vybouřenej.
––V ten moment je prostitutka pro určitý lidi takovej kompromis mezi tím
si někde zapíchat a zároveň nenarušit rodinný zázemí.
Zdůrazňuji, že to podle mýho rozhodně NENÍ oukej. Když chlap
zmagoří, může touhle zábavou solidně zamávat rodinným rozpočtem
nebo prchnout s ťapinou, která se od něj nechá vydržovat. Navíc ti to může
pěkně zmrvit pohled na mezilidský vztahy, pokud si neumíš udržet odstup. A to
se nebavím o nemocech. Z mýho pohledu je to ale menší zlo, než bejt
nevěrnej s „normální“ babou. Tu podle mýho názoru dříve či později omrzí být
jen příležitostnou „roztahnožkou“ a bude chtít víc, pokud se k ní nevěrnej
chlap bude často vracet.
6. Určitě jsi zažil tzv. blogerskou krizi, kdy nemáš inspiraci na články. Jak to řešíš? Necháš blog blogem a čerpáš inspiraci nebo prostě něco napíšeš, i když víš, že to nebude dobré?
Já bloguji relativně krátce a ještě se mi
nestalo, že bych měl fakt echt krizi a nevěděl, co napsat. U mě stačí, když
prostě žiji svůj život a čas od času potkat nějakou babu. V obojím případě
vždy hrozí poměrně velký riziko, že něco poseru a pak mám vždy námět na článek.
:))
Nejvíc na pí(ka)ču je, když žiješ jen
blogem a na zbytek sereš. Alespoň v mým případě a mým tématu. Skvěle to
shrnul jeden anglickej článek o blogování. Jeho idea zní: „Chceš-li psát poutavej
blog, musíš žít poutavej život.“
7. Máš nějaké oblíbené blogy? Představíš nám nějaké?
Těch je jak svině. Nejvíc mě ale ovlivnily
tři.
Jako pasivní čtenář jsem hrozně žral Citovou
prostitutkuhttp://citovaprostitutka.blog.cz. Když nadrženýmu chlapovi hodíš pod nos kurevsky osobní blog plnej
sexu a emocí, neopustí ho. Na tom blogu je navíc hrozně inspirující vývoj
autorčiny osobnosti. Blog a jeho názory dospívaj i s ní. Bohužel nedávno
skončila. Moje tvorba se původně měla hodně podobat té její. Nakonec jsem to
ale pojal jinak.
Druhej je osobní blog Michala Krčmáře, kterej vedle podnikání psal jistej čas i o vztazích. Máme hodně
podobnej styl humoru a jeho tvorba mě přivedla k tomu, že dnes bloguji. Dá
se říci, že je to můj blogovej vzor. Takovej dost hulvátskej a nekorektní :))
Jen mě sere, že dneska na web publikuje jen nějaký marketingový ptákoviny a
rozhovory z jeho magazínu a už se tolik nevěnuje vztahům.
Třetí stránku, kterou znám přes Michala, je
Qarkův blog. Jeho web je mrtvej už od roku 2008, ale přesto ho občas znovu
navštěvuji. Qark byl někdo, kdo jistej čas neměl moc daleko k tomu stát se
profesionálním pick-uperem. Specialistou na balení ženskejch, kterej se vyznal
ve všemožných psychologických tricích, jak si získat ženskou. Co vím, tak dnes
je šťastně ženatej a má zdravou holčičku.
Ze všech zmíněných na Qarkovi oceňuji to,
že on byl fakt bloger, kterej dokázal řadě klukům změnit život a věřím, že díky
němu kupa z nich dokázala najít partnerku do života. Plus se dokázal
vypracovat z totálně zařezaného introverta v někoho, kdo dnes může
žít normální a spokojenej život. Což je něco, čeho bych chtěl také docílit. :)
8. Jsi spokojený se svým životem? Kdyby jsi mohl něco změnit, změnil by jsi to nebo nechal věci tak, jak jsou?
Ani náhodou :-D Nespokojenost s vlastním
životem je důvod, proč Lamič vznikl. V momentě, kdy si dokáži říci, že
žiji spokojenej život, web zruším.
Neměnil bych nic a nesnažím se takhle ani
přemejšlet. Protože to nemá cenu. Od jistý doby se snažím dívat spíš dopředu a
moc se neotáčet. Z mýho pohledu tam není nic moc, na co bych byl supr
hrdej.
9. Kolik zhruba času ti články zaberou?
Když jsem v ráži, jsem schopnej na
jeden zátah sepsat článek za půl hodiny. Tyhle články většinou bývají i
nejlepší, protože jsem schopnej do toho přenést energii, kterou mám. Teď se ale
snažím je po napsání vydávat až druhý den, protože tak získáš odstup a můžeš
ten text líp vymazlit.
Většinou to trvá ale hodinku.
10. Chceš něco vzkázat svým čtenářům?
Myslete na to, že všichni občas něco
zlamíme a nedělejte si z toho moc velký depky :)
Lamičům nevšední blog najdete ZDE!
Páni, tyhle šťourací články mám nejradši a jelikož mám to mega štěstí a znám Pana Lamiče osobně, hned jsem se musel vrhnout do čtení.
OdpovědětVymazatPsát anonymně dává člověku hroznou svobodu a nemusí se krotit, v tom je právě jeho kouzlo. Vždycky si k němu chodím srovnat myšlenky, odkývat pár mouder a trochu se zamyslet nad tím jak vlastně lidský mozek umí blbnout. Na psychologii mě doma nepustili, tak si to vynahrazuju alespoň u jeho článků. :D
Tom z TH Svět
Naprosto souhlasím. :)
VymazatSupeeer, Lamič je fajn a těšim se, až ho tady s Tomem ↑ konečně poznám osobně :)
OdpovědětVymazatSuper. :)
VymazatLamiče znám, ale jeho blog teda moc nečtu. No, po tomto rozhovoru mě to nedá a hned, jak dopíšu tenhle komentář, si půjdu pár článků přečíst. :D Rozhovor je vážně zajímaváý, nepokládala si přímo takové ty jednoduché otázky, takže fakt super! :) Těším se na další rozhovor. :)
OdpovědětVymazatDENYII
Děkuji, snažila jsem se, aby to byli pro čtenáře zajímavé otázky. :)
VymazatLamič mě neskutečně baví, občas u něj strávím i víc času, než si mohu dovolit :D Ale když ono je to vážně čtivé :D
OdpovědětVymazatkracmarovat.blogspot.com
Právě, píše takovým jedinečným stylem, který zaujme. :)
VymazatLamič je strašně super chlap. :D
OdpovědětVymazatxxx
dream-little-dream.blogspot.cz
Souhlasím. :)
VymazatLamiče si sem tam přečtu, myslela jsem si, že je to trochu pofidérní, ale po tomhle rozhovoru jsem změnila názor a už si ho zařadím na seznam s pravidelnou četbou! :-)
OdpovědětVymazatTo jsem ráda a Lamič jistě taky. :)
VymazatDíky moc za zveřejnění článku i za zpětnou vazbu od komentujících. Zítra budu sdílet článek dál :)
OdpovědětVymazatNemáš vůbec zač. Já děkuji. :)
Vymazat