19. října 2016

Rozhovory s blogery - Dede

Vítejte u dalšího rozhovoru!

Dnes se přesuneme z pohlaví mužského na ženské. Jako další "pána na holení" jsem vybrala osobu, se kterou se již ten nějaký rok znám a tou je Dede. Její úžasný blog vás zaujme především propracovanými články a originálními tématy. Jdeme na rozhovor!


Ahoj Dede! Pro začátek, představíš nám sebe a svou blogovací kariéru? 
 Ahoj Týnko! Jako první bych ti chtěla poděkovat za to, že jsi mě oslovila s rozhovorem, vážím si toho. Čím začít, jsem Adéla, dvacetiletá studentka humanitních věd, miluju spoustu věcí, na prvním místě určitě mého pejska Flokiho a ježčici Bublinu, hokej, Švédsko, jazyky a kávu. Bloguji už asi osm let (a připadám si šíleně staře), začínala jsem na virtuálních stájích a útulcích, kterými si podle mě prošla drtivá většina blogerek (: dále to byly blogy o mém bývalém pejskovi, o zvířatech obecně, různé „kampaně“ proti týrání zvířat a hokejové blogy, momentálně mám Ježkovy voči, blog, který v březnu oslavil první rok. Můj blog se jmenuje původně podle mé ježčice, kterou mám, ale píši spíše názorové články, návody jak na vylepšení blogu tak na různé dárky a drobnosti, které si můžete vyrobit doma sami, no a teď jsem ještě založila novou podkategorii „psí kusy“, kam píšu o psech a kynologii obecně, protože se o toto téma hojně zajímám.

Každého určitě zaujme název blogu. Jak jsi k němu přišla?
Jak jsem již psala, mám ježčí slečnu Bublinu, které je momentálně dva a půl roku. Dostala jsem jí v jejím jednom roce od nezodpovědné majitelky, která si ji pořídila a pak ji přestala bavit. To je bohužel častý případ odložení ježečka, protože (jak jsem i já zjistila) ježci nejsou nijak zajímaví a zábavní, aby se o nich mohl psát blog (pokud samozřejmě nemáte chovnou stanici a nemáte v úmyslu ježčí příznivce informovat o tom, co se děje). Já Bublinu ale samozřejmě miluji a má se u mě dobře, napsala jsem o ní pár článků a dál se orientovala na výše zmíněná témata. Můj blog vlastně nemá žádný řád nebo přesné zaměření - přesně jako můj život :D.

Povíš nám něco o tom, kolik času ti zabere jeden článek?
 Tak záleží na typu článku. Článek s fotkami mi nezabere tolik času, i když samotná úprava fotek taky nějaký čas stojí. Co se týče třeba mého článku o množení psů, který je snad nejdelší na mém blogu, kupodivu jsem ho měla skoro hned. Dlouho mi trvá se do článku vrhnout, jakmile se ale rozepíšu, nevím, kde přestat. Nejlépe se mi taky píšou články v noci, kdy všichni spí, venku je tma a já jsem taky už taková lehce unavená a akorát naladěná na napsání nějakého příspěvku.

 Povíš nám něco o svých zvířecích kamarádech?
 Jak jsem už zmínila, mám tedy ježčici Bublinku, ke které jsem přišla jak slepá k houslím. Kdysi jsem se starala o jednoho ježečka, který přišel o maminku, a o několik let později mi na mail přistála zpráva o tom, jestli se nechci ujmout i téhle ježčice. Neváhala jsem a druhý den už byla u mě doma. Měla jsem totiž v srdci i u sebe v pokoji dost prázdno po tom, co mi před dvěma lety umřel pejsek. Nyní si u mě v bytě kraluje moje úžasné psisko Floki, osmiměsíční kříženec border kolie a labradora, pro kterého jsem si byla před měsícem ve vsetínském útulku. Je to neřízená střela, která potřebuje hodně pohybu, což nám oběma prospívá (: není vyloučeno, že v budoucnu skončím jako záchranná stanice pro všechny možná i nemožná zvířata :D.

Máš velice rozmanité články. Dokázala by jsi psát o jednom jediném tématu?
 Abych pravdu řekla, nedokázala bych to. Přijde mi, že mám hrozně neorganizovaný život plný zmatku a stále měním názory na věci, nic neumím pořádně, takže u mě připadá v úvahu asi jen takové zaměření-nezaměření blogu. Momentálně se snažím psát hodně články o psech. Moji čtenáři si asi nepřijdou na chuť úplně všem článkům, ale věřím, že si tam každý něco najde. Kdyby byl můj blog zaměřený jen na jedno určité téma, přestalo by mě to bavit, jako tomu tak bylo vždy doposud.

Jaký je tvůj názor na často diskutované téma: vegani a veganství?
Já osobně nejsem ani vegetarián, ani přehnaný masožravec, spíš si dovedu představit život bez masa než třeba bez zeleninových salátů. Samozřejmě jsem ráda, že naše rodina odebírá třeba vajíčka od jiné rodiny, která má doma pár slepic a hezky se o ně stará, nekupuji si pokud možno ani kožešinové a kožené výrobky, to je podle mě úplná zbytečnost. Myšlenka veganství i vegetariánství je samozřejmě hezká, hodně lidí se toho chytá, nebo alespoň tvrdí, že jimi jsou. To je asi to, co mi na celém tomhle veganském šílenství vadí. Že vegan ti řekne v prvních dvaceti vteřinách, co ho znáš, že je vegan a kolik krav a prasat zachránil a že ty bys měla být veganka teda taky, jestli máš ráda naší planetu a zvířata, ještě ti vykalkuluje podle složitých vzorců, kolik domácích zvířat kvůli tobě ročně padne. Hromada z toho může být samozřejmě jenom póza, doma naplněná lednička kuřecím, vajíčky z velkochovů a jitrnicema, což nikdo z nás nezjistí. Úplný extrém je potom to, když tihle světaznalí spasitelé naší planety krmí svého pejska nebo kočičku veganským krmivem pro zvířata. Hlásají, že chtějí zachránit zvířata, přitom tímhle sójovým hnusem akorát tak ubližují těm jejich. Abych to shrnula - kdysi jsem někde viděla zábavný obrázek, který se dotýkal náboženství, dovolím si ho ale použít pro tohle téma - veganství je jako penis. Je v pořádku být na to pyšný, ale jakmile mi s tím začneš mávat před nosem, tak máš problém (: 

Jaký je tvůj nejvíce komentovaný a navštěvovaný článek?
Můj nejnavštěvovanější článek je z rubriky „do it yourself“ a je jím „Otevři mě, když…“ hodně lidí na to předpokládám klikne možná kvůli názvu, nevědí, co čekat. Taky jsem ho kdysi sdílela do jednoho fóra na vinted, odkud mi přišlo hrozně moc čtenářů. Trošku se ale stydím za provedení článku, možná ho v budoucnu upravím, pokud tenhle nápad budu dělat ještě pro někoho jiného. Komentované jsou pak většinou ty názorové, zvlášť ty, kde se do někoho dotýkám. Nejvíc komentářů mám u článku „Error 404 - originalita nenalezena“, který je o blogerech a blogosféře dnes jako takové.

Je nějaký článek, na který jsi opravdu hrdá a doporučila by jsi ho čtenářům?
Nevím, jestli úplně hrdá nebo pyšná, to jsem spíš na ty, kteří ty články dočtou až do konce a ještě okomentují (v řeči 9gaggerů - the real MVP). Osobně si ale myslím, že přínosné články jsou ty, kde zmiňuji problematiku množení psů, přeplněnost útulků, jak se tomu dá předejít a vlastně proč tohle všechno vzniká. Ozvalo se mi kvůli těm článkům i pár skupin, které se o zvířata v nouzi zajímají a sdíleli je, což mě velmi potěšilo. Takže třeba jeden z mých posledních článků, „M jako Množení“ je sice extrémně dlouhý, ale je v něm vysvětleno podle mě i mých čtenářů vše důležité. Mým cílem není změnit svět na psy milující místo, jen chci, aby se to, co se dnes děje, dostalo do povědomí lidí a ti si na základě té vědomosti třeba někdy v budoucnu pořídili pejska a dávali si pozor na to, od koho ho kupují. Přinejlepším myšlenku šířili dál (:

Jsi spokojená se svým životem? Pokud by jsi měla možnost něco změnit, využila by jsi ji?
Přemýšlela jsem nad tím před pár dny a dospěla jsem k závěru, že ne tak úplně. Za posledních pár měsíců se mi komplet změnit život, přestěhovala jsem se zpět ze Slovenska do Prahy kvůli škole, na kterou nastupuji, momentálně jsem pár dní i v nové práci, ale nejvíc se mi změnil život asi s příchodem Flokiho. Ačkoliv bych ani jednu z výše zmíněných událostí neměnila za nic na světě, pořád mám pocit, že se v životě tak hledám, jsem trochu zmatená, chci hrozně věcí (nejlépe hned a zároveň) ale bohužel jejich realizace zabere spoustu času i velké množství financí. Doufám, že až se všechno ustálí a začnu pracovat na projektech, které mám vymyšlené, pomůže to i mně trochu se sama v sobě vyznat.

Kdybys měla 1 000 000 korun, co by jsi si pořídila nebo jak by jsi peníze investovala?
Jeden milion korun je pro mě naprosto nepředstavitelná částka, ani nevím, co všechno by se za to dalo pořídit. Určitě bych část uložila na „horší časy“ nebo kdyby se něco nedejbože přihodilo pejskovi. Drtivá většina peněz by šla na cestování, ať už bych si plánovala „rozfofrování“ těch peněz jakkoliv jinak, dopadlo by to takhle a jsem o tom přesvědčená. V neposlední řadě bych věnovala velké množství peněz do nákupu užitečných věcí, které bych darovala na pomoc opuštěným pejskům. Taky bych se snažila finančně podpořit i mojí rodinu. 

Chceš na závěr povědět něco tvým čtenářům?
 Vážím si vás, jak mých nejlepších pravidelných čtenářů (myslím těch opravdových čtenářů, ne jen těch přes GFC), tak i každého random člověka, který nějakým záhadným způsobem narazí na můj blog a třeba mu některý z mých článků pomůže. Doufám, že vás moje články pořád budou bavit. (: A tobě, Týnko, děkuji za rozhovor!

Děkuji Dede za rozhovor! Určitě její skvělý blog navštivte. :) 

Blog Dede naleznete ZDE.

11 komentářů:

  1. Krásný rozhovor. Dede sleduju prakticky od začátku jejího současného blogu a její články mě opravdu baví číst. :)
    CATHERINE SVB

    OdpovědětSmazat
  2. Dede znám ze střední, vždy veselá a milá slečna! :-)

    http://TwoGentlemen.cz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky se s Dede známe, akorát internetově jen. :D De, jsi slavná, už se s tím smiř! :D :)

      Smazat
  3. Zajímavý rozhovor :) Dede vypadá sympaticky :D

    OdpovědětSmazat
  4. Krásny rozhovor, tiež som na starom blogu robila rozhovory s blogerkami. :) ale iba zopár. :)
    BlogByWeilynn

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mě baví každému pokládat a vytvářet zajímavé otázky. :)

      Smazat

Děkuji za každý komentář!